Kam s dětmi na tenis? A je tenis dobrá volba?
Lyže a boby jste uložili do sklepa a přemýšlíte, kam s dětmi za sportem na jaře a v létě? Pro mne byl vždycky sportem číslo jedna tenis. Na tenis mě rodiče brali ještě v kočárku, z tenisu jsem si vodila první lásky a teď se role o jednu generaci posunuly.
Možná i u vás doma nastal čas rozhodování, jaký sport pro své dítě zvolit. Pokud prošel tenis do užšího výběru, jistě vám přijde vhod rozhovor s předním tenisovým trenérem Janem Zlesákem, který působí na dvorcích LTC Modřany 2005. Právě v tomto klubu vyrostla jedna z nejlepších tenisových akademií.
Začněme nejprve u tebe, Honzo. I ty jsi na dvorcích strávil celé dětství a věnuješ se tenisu dodnes, měnil bys?
Často jsem o téhle otázce přemýšlel. Je pravda, že jsem někdy určitě měl pocit, že mi něco utíká. Že mí kamarádi ze školy si můžou jít hrát do parku, zatímco já musím jít na trénink. Ale na druhou stranu vím, že mnohokrát záviděli i oni mě. A dnes, když se otočím a podívám se na vše zpětně, určitě bych neměnil. Nemám pocit, že by mi něco uteklo a navíc se ukázalo, že i studium lze s tenisem skloubit velmi dobře.
Řekl bys tedy, že tenis je pro dítě dobrá volba? A chtěl bys, aby jednou tvé děti hráli tenis?
Může se stát samozřejmě vše, ale moc nepochybuji o tom, že i mé děti se tenisu budou věnovat.
Kdy začít u dětí s tenisem? Existuje nějaké ideální věkové rozmezí?
V dnešní době, kdy jsou v tenisovém tréninku u malých dětí používány speciální pomůcky – malé rakety, dětské míče, nízké sítě a další, lze říci, že dítě může začít chodit na tenis velice brzy. Stejně se nejedná o skutečný trénink, ale spíše o hraní si s raketou a balónem spolu s dalšími dětmi. Takže dle mého názoru je čím dříve, tím lépe. Za optimální věk považuji 4 roky. Ale znovu zdůrazňuji, nehovořím o tréninku v pravém slova smyslu, ale o hře.
Co bys poradil rodičům, kteří zvažují dát dítě na tenis? Dá se laicky předem rozpoznat, zda z jejich dítěte vyroste šikovný tenista nebo zda to budou jen vyhozené peníze a čas?
Líbí se mi termín šikovný tenista. Často se totiž lidé ptají na to, vyroste-li z jejich dítěte tenisový profesionál. A na to by pravdivá odpověď musela znít, že na 99 procent nikoliv. Pokud ale rodiče mají ke sportu vztah, dítě má alespoň nějaké sportovní vlohy a začne pinkat do míčku pod vedením dobrého trenéra a pedagoga v dostatečně útlém věku, pak je pravděpodobnost, že se dítě naučí tenis tak dobře, že ho bude po celý život bavit, poměrně vysoká.
A jak hluboko do kapsy musejí rodiče sáhnout, pokud to chtějí zkusit?
Ze začátku se nejedná o žádné horentní sumy. Výbava na tenis je pro děti dnes velice dostupná, ceny za tréninky se v tenisových školách příliš neliší od cen nejrůznějších kroužků. Drahým sportem se tenis začíná stávat až ve chvíli, kdy mu dítě i rodiče propadnou, dítě vyroste a chce se dále zlepšovat a účastnit se turnajů a soutěží. V tu chvíli musí začít hrát na velkém dvorci pod vedením zkušeného trenéra, několikrát týdně.
Tenisový kurt najdeme skoro v každé vesnici, ve větších městech si mohou rodiče mezi kluby i vybírat. Jak tedy poznají, zda je tenisová školička dobrá a jak poznají kvalitního trenéra?
Dobrá tenisová školička se pozná především podle používaného vybavení. Pokud vidíte, jak někde netenisově oblečený „trenér“ hází dětem staré ohrané tenisáky, které někde posbíral nebo mu zbyly, tak honem pryč. Dnešní trend je přizpůsobit tenis dětem, ne naopak. Takže hledejte minikurty, nízké sítě, měkké barevné míče, terčíky, kuželky, dětské raketky a profesionálně vystupující trenéry.
Já nikdy s trenérem nehrála, od mala jsem trénovala s tátou a mé vzpomínky na to nejsou jen milé. Problémy z kurtu jsme si pak často odnesli i domů. Tys vyrůstal také pod otcovým vedením. Doporučil bys tzv. "tenisovým" rodičům, aby se věnovali svým dětem sami?
Na tuhle otázku se dost složitě odpovídá. Ano, i já mám některé nemilé vzpomínky. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že mi můj otec, sám poměrně známý tenisový trenér, dal opravdu strašně moc. A opět mohu říci, že bych neměnil! Rodiče, kteří sami hráli tenis, jsou asi o něco ambicióznější a od svých dětí očekávají mnohé. Pokud se jejich očekávání nenaplňuje, jsou frustrovaní a komunikace začíná skřípat. Naopak, i dítě si často ke svému rodiči dovolí víc, než k trenérovi. Je ale pravdou, že děti, jejichž rodiče tenis hráli nebo hrají, u tenisu prakticky vždy zůstanou a naučí se ho dobře. I když pak někdy vzpomínají na neuvěřitelné historky, jak je jejich rodiče trápili. Ale abych odpověděl na Tvoji otázku, pokud je rodič i trenérem a má odpovídající trenérské vzdělání a zkušenosti, pak nevidím nic špatného na tom, když své dítě trénuje sám, naopak. Co ale rozhodně nedoporučuji, je vedení dětí, pokud je rodič pouze tenista – amatér.
Dokáže rodič rozpoznat, že jeho dítě má ze sportu stále radost? Nebo jsou často rodiče pod vidinou toho, že jim doma vyroste malý šampion, zaslepeni a nutí ho hrát i přes jeho nelibost?
Bohužel často nedokáže. Ale znovu zde hovořím o rodičích, kteří tenis nehrají, nebo jsou pouze rekreačními hráči. Tenisový trenér pozná, zda tenis dítě baví, nebo nikoliv. Je to ale podobné jako ve škole. Nejsou neoblíbené předměty. Jsou pouze lepší a horší učitelé, kteří vyučují lehčí a těžší předměty. Tenis je těžký předmět, takže tím spíše je potřeba mít výborného učitele. Pak nemám strach, že by děti nebavil.
Předpokládám, že u každého dítěte je to individuální, ale kdy se takzvaně láme chleba? Kdy trenér vidí, že dítě je šikovné a může pomýšlet na vrcholový sport nebo že naopak bude sice třeba hrát rádo, ale nikdy ne úplně "profi"?
Vnímám jakési 2 body zlomu. Jeden nastává okolo 8-9 let věku, kdy by se dítě mělo zúčastnit prvních turnajů. Pokud se ukáže, že dítě zápasy baví a na turnaje se těší, pak je z poloviny vyhráno. Pokud se dostaví i nějaké úspěchy v podobě prvních medailí, pak je vyhráno i z druhé poloviny a z dítěte se stal závodní tenista. Druhý zlom nastává někdy mezi 14. a 15. rokem, kdy pokud je dítě skutečně mimořádný talent a s tenisem má ty nejvyšší ambice, tak je nutné trénovat vícekrát za den a tomu je potřeba přizpůsobit i studium, dojednat si individuální plán atd. Dětí, jejichž rodičům bych doporučil tuto variantu, není ale mnoho. Vzdělání by mělo mít vždy prioritu a maturita by měla být tím minimem. Koneckonců i po maturitě je ještě prostor zkusit tenis profesionálně.
Kam tedy s dětmi na tenis? Jsou ještě i u vás volná místa do školičky? Je teď ten správný čas se po školičkách poohlížet?
Ač jsem pyšný na úroveň naší školičky, kterou nyní navštěvuje přes 120 dětí z celé Prahy, nerad bych ji komukoliv vnucoval. Nejlepší je, když si dítě i rodiče školičku nezávazně vyzkoušejí, přijdou se podívat a sami se rozhodnou. Případné zájemce mohu odkázat na naše internetové stránky www.ltc2005.cz , kde najdou veškeré potřebné informace.
Stejně jako můj dlouholetý kamarád Honza Zlesák, i já jsem v českém tenisovém kolotoči vyrůstala, ale stále si vlastně nejsem jistá, zda chci, aby se moje děti potily každý den na dvorci. Jenže když mi vloni Eli řekla, že si do školičky přeje chodit, nebránila jsem jí. Každá lekce ji nesmírně baví, na trénink se pokaždé moc těší a to je v jejím věku podle mě to nejdůležitější. Věřím, že i letošní sezonu ji elán vydrží a přijdou první forhandy přes síť. Tvrdí, že mě za pár let porazí a třeba ji to vyjde. Moc bych ji to přála.
Vendula Dittrichová
10. 4. 2014
> Komentáře