Velké dobrodružství
Přinášíme vám další příspěvek z blogu naší bloggerky Ivy. Iva se se svou rodinou přestěhovala do Itálie na konci léta 2014, její příspěvky a postřehy jsme se rozhodli uveřejňovat zpětně, tak jak jdou po sobě, abyste měli představu, na co všechno si musela ve svém novém domově zvykat a s čím bojovala.
Přejeme příjemné čtení!
11. září 2014
Dnes se cítím naprosto neporazitelně. Zvládla jsem čtyřminutovou cestu autobusem s kočárkem, na kterou jsem se připravovala celé čtyři hodiny! Nejprve bylo třeba prosvištět si některá slovíčka:
con passeggino = s kočárkem
e possibile = je možné
biglietto = lístek
A San Terenzo, per favore. = Do San Terenza, prosím.
Následně nakrmit a uspat dítě, abych mohla na tu velkolepou cestu sbalit veškeré vybavení – deku, hračky, kočárek, tašku s plínama a Bepanthenem, blicí hadrovou plínu, náhradní blicí hadrovou plínu, druhou náhradní blicí hadrovou plínu, jídlo, peníze, foťák, mobilní wifi a počítač (chci na pláži působit „děsně drsně“).
Za ryku probuzeného dítěte pak ještě ve zmatku procházím internetové stránky italského dopravce a ujišťuji se, že mě za nástup do autobusu s kočárkem nečeká trest smrti.
Povedlo se. Vyrážíme. Dcerka se vrtí, asi cítí moji neohroženost v kroku. Po cestě mi vypadne z kočárku deka a počítač, přičemž začnu odříkávat svoji modlitbu pro dnešní den „E possibile con passegino, per favore?“. Když už jí mám odříkanou minimálně padesátkrát, připlazí se k naší zastávce zlověstně vyhlížející autobus. Srdce mám až v krku. „E possibile…“ začnu ze sebe hrkat při otevření dveří. „Lá…“ řekne znuděně seňor řidič a odkáže mě do prostředních dveří.
A je to tu. Jedeme. Co na tom, že jsem ve zmatku nezaplatila jízdenku. Jedeme a to je nejdůležitější. Dcerka mě nedůvěřivě pozoruje s výrazem „Kam mě to do háje zase vlečeš?!“. Opáčím úsměvem (spíše pro davy okolo, než pro dítě), jakože je všechno v pořádku, jsem „děsně drsná“ a vím, co dělám.
Juhú! Tento blog už píšu pod stromem na pláži v Lerici, kam jsme došli procházkou ze San Terenza. Obě tyto vesničky jsou oblíbenými turistickými lokalitami a i v druhém zářijovém týdnu to tady docela praská ve švech. Není nijak vedro – asi 24 stupňů, ale jasná obloha a vane příjemně chladivý větřík. Dítě spí netuše, že v kočárku má zapojenou mobilní wifinu (která jako tradičně nefunguje). Co na tom. Působím „děsně drsně“ a sbírám odvahu na cestu zpět.
P.S. Ani při cestě zpět se mi nepodařilo zaplatit.
24. 1. 2015
> Komentáře