Vltaváček pomohl mně i malému synovi
Když jsem před více než rokem dostala nabídku převzít vedení portálu Kamsdětmi.com, byla to pro mě výzva. Po pěti letech, co jsem u projektu pomáhala v mnoha směrech, přišla šance vzít otěže do vlastních rukou.
Timing nebyl úplně ideální, dokončovali jsme rekonstrukci bytu, čekalo nás předvánoční stěhování a hlavně, mladšímu synovi byly teprve dva roky a vidina státní školky byla velmi vzdálená. Po mnoha letech tzv. homeoffice na malý úvazek jsem ale toužila zase aspoň občas chodit normálně do práce, být v kolektivu kolegů a kamarádů.
Rozhodla jsem se tedy zapátrat po soukromé školce, kam by Šimon mohl na 2-3 dny docházet. Nabídka není v Holešovicích vůbec špatná, ale podmínky, které jsem si při výběru stanovila, splnila nakonec jen jedna školka. Hledala jsem v blízkosti domova, státní školky, kam dochází starší dcera nebo v blízkosti kanceláře, tak aby ranní a odpolední logistika byla co nejjednodušší. Chtěla jsem také, aby byla školka v hezkém prostředí, byla pěkně vybavena a abych si tzv. sedla s tamními učitelkami resp. tetami. V neposlední řadě rozhodovala samozřejmě cena.
První dny byly ve Vltaváčku pro Šimona obtížné. Sice znal režim školky od starší sestry, ale jako druhorozený a trochu rozmazlený mamánek bral odloučení ode mě velmi těžce. Tak je tomu ale až na výjimky skoro u všech dětí a vlastně by mě asi i jako mámu mrzelo, kdyby tu a tam nějaká ta slza ráno neukápla. Milý a trpělivý přístup učitelek spolu s mou neústupností přinesly ovoce a syn si na náš nový „život“ brzy zvyknul. Když jsem ráno Šimona odvedla do školky a přišla do kanceláře, mohla jsem se v klidu pustit do práce, protože jsem věděla, že je o syna skvěle postaráno. Často jsem ho při vyzvedávání tajně pozorovala, byl klidný, hrál si s ostatními dětmi, poslouchal paní učitelky, no prostě nejhodnější dítě pod sluncem. Škoda, že mu to po mém příchodu nevydrželo a během vteřiny byl zpět ten bláznivej a divokej Šimon.
Kromě skvělého přístupu k dětem mi personál Vltaváčku vždy vyšel vstříc, co se týče docházky. Dny, kdy syn nemohl dorazit, šly kdykoli nahradit či ponížit v dalším zúčtování. Když jsem naopak zjistila, že potřebuji narychlo do práce v jiný než docházkový den, stačilo zavolat a mohli jsme vyrazit do školky. Moc se mi také zamlouval program, který děti měly. Kromě pravidelných procházek se vydaly třeba lodí do zoo, staraly se o květiny v záhonku, učily se představení na besídku atd.
Po roce přestoupil Šimon do státní školky ke své starší sestře. Ten rok ve Vltaváčku dal synovi strašně moc. Respekt k učitelkám, pravidelný režim, samostatnost, spolupráci v kolektivu dětí a nové kamarádky a kamarády. Bez této zkušenosti si vstup do státní školky vůbec nedovedu představit. Vltaváček ale pomohl v mnohém i mně. Dal mi příležitost začlenit se postupně zpátky do pracovního kolektivu, flexibilně propojovat home-office s prací z kanceláře a i když to bude možná znít sobecky, mohla jsem si zase čas od času jít v klidu nakoupit či dát kafe s kamarádkou. Někdy jsou tyhle úplné „obyčejnosti“ pro maminku neuvěřitelným balzámem :-)
Vendula Dittrichová
24. 11. 2015
> Komentáře